Austrálie ve zkratce

Je to až neuvěřitelné, ale v Austrálii jsme strávili víc než rok. Jediným spojením s rodnou hroudou nám byl telefon a Skype. 

A jak se nám tam vlastně žilo? Bydlelo? Co škola? Jaké jsou ceny? Koho tedy zajímá, jaké je to v Austrálii pro rodinu s dítětem, ať čte dál. 

1. Počasí – v létě horko, v zimě zima 🙂 Někdo by si mohl myslet, že zima v Sydney znamená, že budete chodit v tílku a kraťasech, bohužel není tomu vždycky tak. Australskou zimu bych trochu přirovnala k našemu podzimu v Česku.

Samozřejmě jsou i dny příjemného tepla, ale i když tu teploty většinou neklesají pod 10 stupňů, bývá tu dost vlezlá kosa. Vzhledem k vlhkosti a větru od moře člověk prochladne. A protože v domech není topení, okna jsou často jednoduchá jednotabulková, ani doma není žádné velké teplíčko.

Lidi to řeší tak, že si pořizují elektrické deky (na vyhřátí postele) a hodně se obléknou. Topit se nevyplatí, protože v tu ránu se vám dost nepříjemně vyšplhá účet za elektřinu. Levnější variantou může být plynové topení, ale přípojka není zdaleka v každém domě. Kdo sem tedy jede na zimu, klidně ať přibalí svetr navíc (dámy klidně slušivé kozačky). 

PS: první zimu jsem řešila jednoduše – skoro obden jsem pekla. Tolik buchet a koláčů jsem v Česku nenapekla ani za rok, co za jednu zimu v Sydney. Ale to teplíčko z trouby potom…hmmm

2. Lidé – většina Australanů je vstřícná. Nabídnou pomoc, kdykoli jim připadá, že ji potřebujete. Často tu můžete slyšet jejich typické “No worries!” (což mi někdy přiznám se i trošku lezlo na nervy, ale fakt jen trošku).

Samozřejmě všude na světě se najde někdo, kdo prudí a může vám zkazit náladu, na to je ale nejlepší druhá dohoda Dona Miguela Ruize – nebrat si věci osobně 🙂 (kniha Čtyři dohody). V podání divadelního představení s Jaroslavem Duškem moc doporučuji. Jen kdyby bylo vždycky snadné se tím řídit. Ale člověk se učí celý život…

3. Jídlo – coby multikulturní město, najdete zde snad každou světovou kuchyni. V obchodech je opravdu velký výběr. Může se stát, že budete hledat něco pro typického pro českou kuchyni a nenajdete, ale většina potravin se dá nahradit. Například tu mají jen hladkou mouku, polohrubou ani hrubou nenajdete. Ale lze ji nahradit semolinou (pšeničná krupice), což je hrubostí něco mezi.

Najdete tu zavařené zelí z Polska, nebo okurky z Maďarska, co chutnají jako naše. I tvaroh zde najdete, bohužel vás vyjde asi na $8. Jen musíte do obchodu s mezinárodními (evropskými) potravinami (Deli shop). Ale i České produkty se tu najdou. Kdo má rád Bebe sušenky? 🙂 

Nákup vám do tašky skládá pokladní, pěkně v klidu a pohodě. Nějaká fronta ji rozhodně nerozhodí. Takže se též hodíme do pohody a čekáme. 

4. Škola – co se týká studijních víz, je to jedna z nejdražších položek v rozpočtu (spolu se zdravotním pojištěním).

Podmínkou našich víz je i povinná školní docházka pro Sáru (do školy se zde chodí od 5 let). Její škola nás v loňském roce stála $9600/ rok (od roku 2020 se částka zvýšila na $13400/rok). 

Školní rok začíná na konci ledna. Děti mají 10 týdnů školy, poté následují dva týdny prázdnin. Střídá se to až do prosince, kdy před Vánoci škola končí a následují velké prázdniny – 6 týdnů. 

Rodiče mají možnost využít školní družinu před i po vyučování, které se platí zvlášť za každé ráno nebo odpoledne, kdy je dítě přítomno. 

Já, coby student angličtiny, jsem platila $1900/ každé cca 2 měsíce. A někdy jsme se dokonce dostali z učebny na vzduch to bylo fajn. 

5. Práce – jako student můžete pracovat 40 hod / 14 dnů. Nejvíce studentů pracuje v restauracích, dále se nabízí hlídání dětí a úklidy. Hlavně něco, co jde skloubit se školou. 

Jako rodina jsme byli ještě časově omezení školní docházkou Sáry, kdy škola začíná v 9 ráno a končí ve 3 odpoledne. Družinu jsme nechtěli využít z toho důvodu, že Sára měla za celý den ve škole angličtiny až nad hlavu a někdy jí z toho šla hlava (a někdy taky nervy) kolem. 

Hodně lidí si řekne: “Děti si zvykají rychle, rychle se učí…” (95% lidí, co znám, řeklo právě tohle)! Možná že ano, ale záleží na povaze dítěte a protože Sáru známe, tak víme, že potřebuje trávit dost času pohromadě s námi.

Snažili jsme se zmírnit stres na minimum a byli jsme proto rádi, že poslední term minulého školního roku chtěla přihlásit na dva kroužky. Takže v úterý z ní byla “Garden guru” (což znamená vyhrabat ze země mrkev a sníst ji) a ve čtvrtek chodila na “Animal farm” (starali se hlavně o tři chlupaté slepice). Ale co, aspoň nějaký kontakt s přírodou 🙂

6. Bydlení – asi nikoho nepřekvapí, že nájmy jsou tu drahé. Pokud chcete bydlet sami, nájem vás vyjde od cca $450 týdně (splatnost je jednou za 14 dní; píšu o bytu s jednou ložnicí). K tomu připočítejte zálohu ve výši měsíčního nájemného + energie (plyn a elektrika nás vyšly na cca $150/měsíčně). Internet se pohyboval kolem $70/měsíc.  

7. Rostliny – barevné, krásné a intenzivně vonící. Jsem ráda, že nemáme alergii. Stromy jsou tu všude a opravdu překrásné, vzhledem ke zdejším podmínkám odolné. V buši často narazíte na ohořelé stromy, které ale žijí dál a znovu obrostou. Sydney je plné parků, hřišť pro děti a veřejných grilů uprostřed zeleně. 

8. Zvířata – o těch, se kterými jsme se už setkali, si můžete přečíst tady.

9. Služby – kromě banky a pošty jsme toho moc nevyužívali. Co se týká pošťáka, nechá vám klidně balíček přede dveřmi (na ulici). A představte si, že ho tam najdete i po několika hodinách, kdy se vrátíte domů (protože vám ho nikdo neukradne). Někdy též dostanete lísteček do schránky, takže jen vezmete pas a šup s ním na poštu. Na poště bývají vstřícní a rychlí (a nenabízejí pojištění).

10. Zdravotnictví – tohle je trochu téma a kapitola sama o sobě. A nejspíš i proto, abych měla do článku co napsat, si Kristian uhrál pracovní úraz a skončil v nemocnici. Naštěstí se jednalo o pracovní úraz, takže veškeré náklady na ošetření bylo hrazeno z pojistky zaměstnavatele, stejně jako následné rehabilitace. Protože se nemohl vrátit do práce, byla mu každý týden vyplácena poměrná část z platu (v prvních týdnech cca 80% a pak se částka snižovala na 45%). 

Pokud vás stihne chřipka, či něco podobného, za každou návštěvu praktického lékaře, nebo jen konzultaci s ním, zaplatíte zhruba $60-100. To jsme „stihli“ se Sárinkou do týdne po příletu do Austrálie – horečky, zánět středního ucha, 5 hodinové čekání u doktora a antibiotika. Pak už jsme byli moudřejší a stáhli si aplikaci HotDoc, kde se k lékaři objednáte na předem stanovenou hodinu.

Dentální hygiena se dá sehnat za $99 a trvá asi půl hodiny, setkáte se ale i s dvojnásobnou cenou. Za zubařem si s vážnějšími problémy lidé lítají radši do Česka, protože je to vyjde levněji. 

11. Cestování – není úplně jednoduché. Austrálie je velká a vzdálenosti také. Bez auta, s použitím jen veřejné dopravy, cesta kamkoli prostě trvá. Protože jsme museli chodit do školy a práce, nemohli jsme poznávat Austrálii tak, jak bychom rádi. Nebyl na to zkrátka čas.

Jediná příležitost byla tedy o víkendu, pokud se nešlo do práce. A polovinu z toho času, zpravidla v pátek navečer, začala Sára kašlat, smrkat a chrchlat, takže jsme byli rádi, že jsme přes víkend nachlazení zažehnali. Anebo se nám občas jednoduše nikam nechtělo. 

Takže se stalo, že jsme třeba měsíc nevystrčili paty z domu, což bylo někdy fakt na hlavu. Však to znáte. Občas se ale poštěstilo, a to jsme si potom užívali výlety lodí, vlakem, nebo autem z půjčovny.

Naše vypůjčené auto značky Škoda Fabia s SPZ – CZK. Když na výlet, tak stylově 🙂

Myslím, že až se sem příště vrátíme, tak už jen na turistická víza a výhradně za cestováním. 

Austrálie je dobré místo pro život, pokud jste rezident – nemusíte platit vysoké školné, běžnou zdravotní péči a podobně. 

Pro “lidi, co jenom procházejí”, už to taková procházka růžovou zahradou být nemusí. Pokud jste obyčejní lidé jako my, nemáte na kontě miliony a přesto to chcete zkusit, připravte si do začátku hodně, opravdu hodně úspor a jděte do toho. Rozhodně to jde. Máme vzpomínky na rok a půl života u protinožců, zažili a naučili jsme se mnoho nového.

Když to všechno shrnu do jedné věty – i přes všechny překážky, starosti a těžkosti, co nás za tu dobu potkali (a že jich bylo fakt hodně, umocněné občas velikou touhou být zase doma), se nám žilo pěkně.

Pokud se to rozhodnete zkusit i vy, přeju hodně síly a štěstí.

Zdeňka Pospíšilová
Miluji hry a užívám si je. Mou vášní je organizovaní her pro děti a plánování oslav. Pomáhám druhým rychle a snadno udělat den veselejší a hravější. Můj příběh si můžete přečíst zde >>
  • Chcete zkusit novou hru? Čtete můj eBook :-)

  • Nejnovější články
  • Kategorie