Březen – měsíc knihy… a pár tipů

Krásný den. Také máte období, kdy se vám vůbec nic nechce? Zjistila jsem, že už několik týdnů odkládám další článek na blog. Neznamená to ale, že se nic neděje nebo že bysme nic se Sárou nepodnikaly. 

Prostě jen cítím velké zklidnění a uzemnění spíš do přítomnosti. Takže často jdeme na procházku, místo abych plnila pračku, vysávala nebo seděla u počítače. 

Za tuhle zimu jsme naopak stihly hodně věcí:

  • probrat kousek násobilky a vyjmenovaných slov (i když se berou až ve třetí třídě)
  • hodně si hrát (na cokoliv)
  • malovat
  • rozpouštět zvířátka zamrzlá v ledu
  • masírovat se a lakovat nehty
  • postavit si v obýváku stan, udělat si v něm piknik a u toho koukat na pohádku
  • dělat si pleťovou masku (je to boží mít doma holku)
  • péct muffiny a… spoustu dalších věcí

Prostě být spolu a taky hodně (fakt hodně) číst 🙂

Fascinovaně poslouchám, když mi Sára čte a já si uvědomím, že jsem ji to nikdy neučila. Že začala úplně sama, ještě před svými 6. narozeninami.
V té době jsme celá rodina žili v Austrálii, kde Sára navštěvovala public school (povinná školní docházka tu začíná v pěti letech).

Takže první knížka, kterou si ke čtení vybrala, byla v angličtině. A cítím radost a neskutečnou vděčnost, že číst ji baví pořád. Možná i to nás dovedlo k domácímu vzdělávání – vidět, že všechno má svůj čas a když je dítě v senzitivním období, naučí se spousty věcí samo. Vše, co v tu chvíli potřebuje.

Čteme denně, minimálně každý večer před spaním, někdy i během dne. Někdy čtu jen já, někdy Sára a někdy se třeba střídáme, záleží na náladě.

A protože je navíc březen měsíc knihy, počasí už taky láká ven, určitě si i vy na nějaké čtení udělejte čas. Výdejní okénka v knihovnách jsou otevřená, takže ani není třeba knížky hned kupovat.

Takže, jdeme na to.

Morgavsa & Morgana (knižní komiks o čarodějce a její učednici, dočteno do poloviny a Sárou odloženo s nálepkou NEBAVÍ. Naopak mně přišla knížka vtipná a ilustrace parádní).

Knížka je zasazena do Sherwoodského lesa doby krále Artuše a kouzelníka Merlina. Malá Morgana zatím ze studia čarodějnictví nadšená není… Myslím, že se k téhle knížce časem ještě vrátíme (nebo aspoň já) 🙂

Další v řadě byla kniha od Panely Butchart – Mám vlkodlaka ve stanu. Sárince se knížka líbila, já z ní tedy úplně odvařená nebyla. Velmi jednoduchý děj, kdy celá třída dětí jede se dvěma učitelkami na školní výlet pod stan.

Od začátku až do konce se v ní řeší, zda tělocvikářka je či není vlkodlak (a proč má tak chlupaté nohy a obočí)…?

Na to, že to má být “krutopřísně zábavná série” tedy z mého pohledu fakt nic moc. Další knížky z této série už v plánu půjčit nemám, leda aby si o ně Sára vysloveně řekla (doufám, že ne!).

Znáte německého autora Michaela Ende? Ano, je to ten, který napsal i Nekonečný příběh (a ten zná určitě každý). Dočetly jsme další z jeho knih – Momo a ukradený čas.

Vypráví o malém děvčátku Momo, které nejlépe ze všeho umí lidem naslouchat… Jednoho dne se v její blízkosti objeví Šedí muži, zloději času… tuhle knížku je dobré číst pomalu, protože díky košaté mluvě se může člověk občas ztratit a některé pasáže se mi zdají spíš utahané.

Narazily jsme v ní na mnoho poučného a v každé době je aktuální. Zkrátka – nadčasový příběh.

„Neboť tak jako lidé mají oči, aby viděli světlo, a uši, aby slyšeli zvuky, tak mají také srdce, aby vnímalo čas. A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Jen škoda, že jsou mezi lidmi slepá a hluchá srdce, která tlučou, a přece nic nevnímají. „

Další z dočtených knih je doslova obestřena kouzlem.

Jmenuje se Kouzelná kniha a vypráví  příběh o holčičce jménem Lucy, která se cítí hodně sama. Její rodiče neustále pracují a nemají na ni čas…

Jednoho dne se přes svůj strach vypraví na jejich zaprášenou půdu, kde objeví truhličku s Knihou kouzel. Ta se na dlouhou dobu stane jejím věrným přítelem a naučí se s ní spoustu nového – vyrobit si kouzelnou hůlku, připravit Sluneční kapky…

Po přečtení to samozřejmě dopadlo tak, že jsme hledali ten nejlepší strom k výrobě hůlky, protože bylo jasné, že ji také potřebujeme. V blízkém lesíku jsme uřízly větvičku lísky, poděkovaly a doma se hned daly do výroby a zaříkání.

Sárinka si připravila kalendář, protože nejlepší účinnost hůlky je až po 21 dnech, kdy hůlce opakujete její “tajné jméno”. Funguje ale i dřív.

Po několika dnech Sára zkusila kouzlo proti strachu a druhý den mi potvrdila, že opravdu funguje. Co víc si přát 🙂 Takže pokud se vaše děti také něčeho bojí, možná by se jim taková hůlka hodila taky.

Navíc spojíte čtení, tělocvik, výtvarku a pracovní činnosti dohromady!

A touhle dobou přišel na řadu zase Deník malého minecrafťáka. Píšu zase, protože díly 1-5 jsme četly ještě v Austrálii. První díl cestoval s námi, další díly nám vozili kamarádi, a jeden z nich dokonce “vykouzlil” tatínek 🙂 Když jsme se vraceli do ČR, všem deníkům jsme našli nového majitele, protože do kufru už by se nevešla ani myš.

Jen se nám nějak nedařilo dostat se k šestému dílu. Ten čas nastal teď. Po celodenním hraní na Piggy, hledání klíčů a otevírání zámků (někdy vám hru detailně popíšu) jsme Sáru překvapili celou sérií. A protože už jsme spoustu věcí zapomněly, začaly jsme zase prvním dílem.

A o čem že to je? Kdo zná hru Minecraft, je v obraze hned. Kdo ne, ocitne se ve světě, kde je všechno hranaté. Domy, slunce i vesničané. Ti s vámi ve hře obchodují a za smaragdy vyměňují věci, které abyste mohli potřebovat. 

V jedné takové vesnici žije i Minus. Je mu 12 let a právě si začal psát svůj první deník. Jeho život není jednoduchý. Musí chodit do školy a neustálá přítomnost mobů (zombií, kostlivců a jiných nestvůr) narušuje jeho klid.

Minus by si ze všeho nejvíc na světě přál stát se bojovníkem! Jako Steve. Dobrodruh, který čas od času prochází jejich vesnicí, a který ani nepochází z Minecraftu. Narodil se na Zemi, neznámé planetě…

Stařešinové ale žádný boj dovolit nechtějí. Vesničané přece nebojují! Jen stavějí domy a sází semínka! Nejhorší ze všeho je však Max, který mu otravuje život ve škole. Ještě že má svého nejlepšího kamaráda Řízka… Zkrátka, pro děti, které milují Minecraft, je tohle ta pravá knížka a určitě se jim líbit bude 🙂

7. narozeniny si Sára přála mít ve stylu Minecraftu. Pokud hledáte inspiraci, najdete ji v tomhle článku >>>

Připravila jsem pro ni a její kamarády hru, která je portálem přenesla do tohoto hranatého minecrafťáckého světa. Pokud byste si ji chtěli zahrát taky, najdete ji tady >>>

A to mě přivádí k poslední knížce, o které se dneska zmíním a to je únikovka Deník malého minecrafťáka.

Minus, spolu s kocourem Billym, zachraňují Alizée, která byla zlým Herobrinem unesena do Tajemného chrámu…

Na obálce knihy prezentují věk 10-12, Sára si ji moc užila teď v sedmi. Jako u všech knih záleží na dítěti, co se zrovna líbí a jestli se člověk trefí.

Jasně, k některým úkolům je třeba malinko nasměrovat, ale tvoření tolik potřebné kostky (jinak se prostě nehnete dál), luštění bludiště a hlavně rozhodování sama za sebe baví stále. Za mě je to 5 ⭐️ z 5.

Gamebooky mám fakt ráda a tenhle se povedl. Pokud navíc máte rádi rozhodovací hry s příběhem, můžete jít zachraňovat spolu s liškou tady >>> nebo se potkat s Drákulou tady >>>

PS: knížek s tématem Minecraftu máme doma víc, ale o tom třeba zase příště 🙂

PPS: to už abych začala připravovat článek na jaro 🤔

Užívejte si krásný čas – s knížkou i bez 📖

Zdeňka Pospíšilová
Miluji hry a užívám si je. Mou vášní je organizovaní her pro děti a plánování oslav. Pomáhám druhým rychle a snadno udělat den veselejší a hravější. Můj příběh si můžete přečíst zde >>
  • Chcete zkusit novou hru? Čtete můj eBook :-)

  • Nejnovější články
  • Kategorie