Ježíškova cesta (okr. Karlovy Vary)

Po návratu do Česka jsme všichni putovali rovnou do karantény. Zavřeli jsme se dobrovolně (i povinně) do chatičky v Krušných horách, mimo signál i internet. Takže jsme si současně dali i nečekaný digitální detox. Pro někoho, kdo si zvykne, že signál je úplně všude, je to docela šok. 

Nemůžete si číst maily, zavoláte si akorát tak před chatou na zahradě a o Fejsbůku si člověk může nechat akorát zdát. Internet nám nejvíc chyběl jen kvůli práci. 

Člověk je ale tvor přizpůsobivý a tak si velmi rychle zvykne. Já jsem za 14 dní stihla přečíst pět knížek (fantasy série Čaroděj od Tomáše Duška) a nějaké materiály o domácím vzdělávání. Kdo si navíc rád hraje, zábavu si vždycky najde 🙂 Jako třeba Bubákovou hru, kterou si můžete zdarma stáhnout přímo tady.

Krušné hory nás uchvátili. Lesy jsou tu nádherné, husté, smíšené, barevné. Přelom dobna a května je zjevně ten správný čas na to, pozorovat vybarvování okolních lesů. Z chaty jsme měli krásný výhled na Jelení horu a les jen pár kroků od dveří. Zajíce i laně jsme potkali taky, už chyběla jen liška, co by nám popřála dobrou noc. 

Přesto, být 14 dní zavření není nic moc, a tak když jsme mohli konečně vytáhnout paty z domu, byli jsme všichni rádi. 

Protože jsme bydleli slabou půl hodinu od Božího daruJežíškovu cestu jsme znali jen z vyprávění (a Ježíšek je navíc prostě boží, stejně jako Velikonoční zajíček), byla volba vcelku jasná. 

Přesto jsme raději den předem zavolali do infocentra, zda mají otevřeno (vzhledem k současné pandemické situaci jsme si nebyli jistí). Byli jsme ujištěni, že infocentrum je otevřeno denně od 8 do 18 hodin (polední pauza 12-13:00).

Se svačinou připravenou už předchozího dne jsme natěšení vyrazili hned po snídani. Počasí jakoby se nemohlo rozhodnout, jestli má víc foukat, pršet, nebo něco mezi tím. 

Po příjezdu do Božího daru jsme jako první samozřejmě řešili, kam zaparkujeme. Celá vesnice má zákaz parkování, nebo jen s povolením. Hned zkraje vesnice se ale nachází placené parkoviště. První hodina je zdarma, parkovné na celý den stojí 100,-Kč. 

Cesta k infocentru je krátká a není kde zabloudit. Tady jsme za poplatek 30,-Kč zakoupili Ježíškův zápisník (částka jde na podporu a údržbu Ježíškovi cesty).

Můžete si zvolit ze dvou tras – krátké (5,6km), nebo dlouhé (12,9km). My už byli předem rozhodnutí jít trasu dlouhou a pořádně si protáhnout nohy. 

Přikoupili jsme ještě turistické nálepky a pro Sárinku 2 mince do její truhly pokladů. Jedna z nich byla Klínovec (vzdálený cca 4 km, byl by hřích tam nezajet) 🙂  

Minci Božího daru jsme si zakoupili vně IC, v automatu za 50,-. Měli jsme u sebe jen platební kartu a žádné drobné. Bankomat tu najdete, bohužel nedává méně než 1000,-Kč. Ovšem paní v IC nám bez řečí rozměnila, takže je asi zvyklá. 

A pak už stačilo jen vyrazit. Kdo z vás už začal s geocachingem, v okolí se nachází několik keší, z čehož některé kopírují i Ježíškovu cestu. Takže za mě bonusové body 🙂

Dlouhá trasa má 13 zastavení (krátká 7). Na každém z nich se nachází domeček, v něm cedule s mapou, kde se právě nacházíte a popis jednoho Ježíškova pomocníčka a otázka pro děti.

Mezi Ježíškovi pomocníky patří například Hvězdulka, Netopýrek Pírek, zlý Mrakor, nebo třeba největší kamarád Hvězdulky Ťápula…. 

Určitě si vyhraďte dostatek času, protože mezi zastaveními potkáte různé houpačky, kolotoč, prolézačky a podobně, takže cesta s dítětem samozřejmě trvá 2x tak dlouho.

Nehledě na to, že je kolem spousta posedů, na které se “musí” vylézt a rozhlédnout se.

 

Jednou z výhod našeho výletu a proměnlivého počasí byla ta skutečnost, že na stezce jsme za celou dobu potkali asi 5 lidí a ještě ne dohromady. Takže cesta byla vlastně soukromá.

Protože se nacházíte v Národní přírodní rezervaci, není povoleno scházet z cesty, sbírat houby, nebo borůvky (a že tady toho borůvčí bylo, wow!).

V okolí najdete také naučnou stezku Božídarské rašeliniště (3,2 km dlouhá stezka, 12 informačních tabulí), štola Johannes a Stříbrnou stezku a mnoho dalšího, například trasy pro nordic walking. 

Zpět do IC jsme se vrátili něco po 4 hodině odpoledne, už docela unavení. Tam paní v IC zkontrolovala správnost odpovědí (pozor, je tam i jeden chyták 🙂 ). Sárinka dostala dvě ceny (za dlouhou trasu) – dva dětské časopisy (z roku 2018 a 2019). To ji trošku zklamalo, protože doufala, že dostane odznáček, nebo něco podobného. 

Po příjezdu zpět na chatu se stala nemilá věc – Sárinka zjistila, že ztratila svého plyšového kamaráda z Minecraftu Creepra, koupeného v Sydney. Následoval zoufalý pláč a hledání řešení, co dělat. 

Volala jsem hned do infocentra, paní ochotně prošla všechna místa, ale bohužel bez úspěchu. Co teď? Jet zpátky? Pokusit se sehnat stejnou hračku i tady v ČR?

Nakonec díky nutkání vrátit se Kristian znovu absolvoval cestu na Boží dar a zpátky. Po jeho návratu, kdy v dlani držel Creepra jménem Jello, jsme se konečně v klidu mohli zeptat Sárinky na otázku, jaký byl výlet na Boží dar.

A odpověď zněla: “Boží!” 🙂 

Krásný den, ať už výletujete kamkoliv.

Zdeňka Pospíšilová
Miluji hry a užívám si je. Mou vášní je organizovaní her pro děti a plánování oslav. Pomáhám druhým rychle a snadno udělat den veselejší a hravější. Můj příběh si můžete přečíst zde >>