Zvířecí setkání v Austrálii 

Když jsme se loni doma zmínili, že bychom rádi odletěli do Austrálie, první reakce většiny lidí byla: “Vždyť tam jsou jedovatí pavouci a hadi!!!” Ale představte si – nejenom to 🙂 Takže pokaždé, když jsem se setkala s nějakým zvířátkem, hned jsem si o něm něco přečetla, protože spoustu informací jsem fakt nevěděla…

Na co mě třeba nikdo nepřipravil, byli švábi! Obrovští i malí, ale všudypřítomní. Když jsem je poprvé viděla zalézat pod rám dveří, moje reakce byla: “Fuj, fuj, fuj, to je hnusný!”

Ale člověk si jak známo zvykne na všechno, i na noční šramocení ve zdech. Rozhodně si ale po sobě zvyknete hned uklízet jídlo, často mýt nádobí a vytírat koupelnu. A v neposlední řadě vždycky nosit nějaké boty nebo přezůvky. Šlápnout totiž na 5 cm švába holou nohou, brrrr. Pokud byste ho chtěli chytit, musíte být hodně rychlí, protože oni teda fakt jsou!

Minulý měsíc jsme se přestěhovali. Teď bydlíme ve druhém patře a včera jsem švába potkala o patro níž. No, budu doufat, že schody nemají moc rádi a zůstanou, kde jsou.

V Brisbane se každoročně koná šampionát ve švábích závodech! První závod Cockroach Race vznikl zcela prostě – to když v baru seděli dva staří sázející, kteří se hádali, na kterém předměstí mají největší a nejrychlejší šváby. Následující den se rozhodli závodit se svými šváby, a od té doby se závody konají každoročně už 38 let! Akce, na které já rozhodně budu chybět.

Pavouci. I s těmi se dá bydlet. Jednou si takhle sedím u stolu… a najednou stojím dva metry od něj! Ten pavouk (Huntsman – popis níže) měl víc než 10 cm a fakt jsem se lekla! Naštěstí z pavouků úplně nepanikařím, jenom je chytám do kelímku a propouštím zpět do přírody (pokud se mi je povede chytit).

Samozřejmě jo, žijí tu jedovatí pavouci, ale my tady v Sydney doma žádného takového nepotkali. Ale jedna moc dobrá rada zní – nikdy nestrkejte ruce do díry, ve které nevíte, co tam může být. Nebo ještě jinak – nestrkejte žádnou část těla nikam, kam předem nevidíte.

Huntsmanův pavouk – člověka nemůže ohrozit na životě, jeho kousnutí by vás však přesto nepotěšilo. Jed není zpravidla nebezpečný, ale i přesto může zasažené místo opuchnout, nebo může dojít ke zvracení. Lékařské ošetření zpravidla není potřeba.

K lovení hmyzu nestaví síť, ale skáčou. Jsou považováni za užitečné pavouky, protože se živí škůdci jako např. šváby. Ovšem, pokud máte doma samičku, je lepší ji přemístit někam daleko ven, jelikož může vytvořit bílé kulaté hnízdo s až 200 vajíčky. Popravdě, je mi úplně jedno, jestli je to sameček, nebo samička. Kelímek, tácek a šup s ním ven (nejlépe až za druhou branku :-D).

Měchýřovka portugalská, v Austrálii známá jako Bluebottle Jellyfish je vysoce jedovatá “medúza”, která patří mezi pravidelné návštěvníky australských pláží každé léto. Nejedná se o skutečnou medúzu, ale o žahavce spadající mezi trubýše (kdo netuší, co to je, nechť zjistí, jak Wikipedie funguje :-D). Chapadla můžou být až 30m dlouhá. Jejich žihadla jsou mimořádně bolestivá. A jako u většiny žahnutí může vést k alergické reakci, nebo dalším projevům jako nevolnost, zvracení, šok, horečka, problémy se srdcem a plícemi.

Je důležité opatrně sejmout chapadla z pokožky (aniž byste se jich dotkli prsty) a pomáhá koupání rány v teplé slané vodě. V tomto případně prý není dobré použít ocet jako u jiných medúz, ten naopak může zvýšit dodávání toxinů. Vyskytuje se v teplých vodách. Umí se natáčet po větru a udržovat určitý kurz, pokud je ale strhne proud, mnoho jich končí mrtvých na pláži. Nikdy se jich však nedotýkejte, protože pokud není ještě úplně mrtvá, může vás žahnout. Takže – NESAHAT!

Hadi. S těmi máme se Sárinkou dohodu. Kdykoli se vypravíme do přírody, dopředu poprosíme, ať nám jdou z cesty a plazí se vyhřívat na nějaký šutrák daleko od nás (Sárinka se jich totiž trochu bojí). Z hada jsme zatím viděli jen stopu v písku…

Můžeme tu natrefit na cca 143 druhů hadů, z toho jen 11 nedisponuje jedem. Austrálie se může také pomyslně chlubit tím, že se na tomto kontinentu vyskytuje nejvíce jedovatých hadů na světě. Aby dokázali přežít v extrémních pouštních podmínkách, musí umět šetřit energií, a tak za sebe nechávají pracovat svůj jed. No není to super?

Possumové (vačice). Tohle roztomilé zvířátko nás přešlo navštívit jednou v noci, když jsme s Kristiánem zrovna dokoukali film. Zvednu se, že jdu do ložnice a najednou slyším hrozný kravál. Otočím se k němu zpátky s otázkou, co to jako je a hlasitým: “Pšt, vzbudíš Sáru!” Jenže on sedí mlčky na gauči, oči vykulené a ani se nehne. Aha, říkám si, tak on to nebyl. Tak kdo tedy?

Otevřu venkovní dveře a na druhých drátěných na mě přímo uprostřed dveří čučí possum. Docela malé zvířátko, které ale umí dělat hodně velký kravál. Jsou obvykle býložravci, ale někdy si smlsnou i na hmyzu, nebo ptačích vejcích. A protože jsou to noční tvorové, rádi vás přijdou navštívit třeba o půlnoci, jako nás. Máte se nač těšit 🙂

Flying fox – největší netopýři v Austrálii.

Dospělí mohou mít rozpětí křídel dosahující až 1,5 m a hmotnost až jeden kilogram. Aby našel potravu, spoléhá na vůni a především zrak. Má tedy na netopýra poměrně velké oči.

Živí se nektarem, pylem a ovocem a za potravou nalétá až 50 km. Ve volné přírodě se dožívá věku až 15 let. Patří mezi chráněný druh. Netopýři jsou jediní savci, kteří mohou létat. A netopýří kolena se ohýbají opačným způsobem než lidská. Hustý!

Krokodýli – tak s těmi jsme se setkali opravdu tváří v tvář! Měli asi půl metru, leželi v náruči chovatelů a mohli jsme si je pohladit. Poprvé, když byla Sárinka na školním výletě v Symbio Parku.

A podruhé, když jsme jeli na celodenní výlet za Sydney, do Australian Reptile Park. Tam jsme měli možnost shlédnout i krmení krokodýlů. Wow!

Žraloci – za ten rok, co tu žijeme, jsme několikrát zaslechli zprávy o zahlédnutí žraloka blízko těch pláží, které jsme už navštívili. Okamžitě se všude objeví cedule varující před žraloky. Rozhodně by mě v tu dobu nikdo do moře nedostal… Podle nové studie žije ve vodách u východního pobřeží Austrálie asi 5500 bílých žraloků, kteří dosahují v dospělosti délky až šesti metrů. V Austrálii jsou chráněni. Ve skutečnosti tito žraloci na člověka systematicky neútočí, živí se hlavně mořskými rybami a savci, v menší míře i plazy a ptáky. Takže se není čeho bát, že jo?

V Austrálii se pro snížení rizika útoku žraloků používají žraločí sítě. Od roku 1936 byly žraločí sítě používány na plážích v Sydney. Neposkytují stoprocentní ochranu, ale pracují na principu méně žraloků – méně útoků. Zápornou stránkou sítí je, že se do nich mohou chytit i jiná zvířata, včetně ohrožených druhů.

Já se na žraloka jdu podívat maximálně do Sea Life Sydney Aquarium. A pokud byste si chtěli přečíst něco o žraločích zubech, které nejsou žraločí, ale dětské, můžete TADY.

Klokana – neodmyslitelně je to jeden z hlavních symbolů Austrálie. Jako prvního si klokana pohladila Sárinka na již zmíněném výletu do Symbio Parku, kam jela na školní výlet.

Když jsem měla tu možnost (po 252 dnech v Austrálii) konečně já, byla jsem nadšená. Proto jsem sem přece jela! Kožich mají jemný jako chmýří a moc příjemný na dotek. Záměrně jsem si ale vybrala samičku válející se v trávě, protože samec stojící opodál byl skoro vyšší než já a můj respekt byl větší než touha pohladit si ho.

Klokani neumí skákat dozadu, protože jim v tom překáží jejich ocas. Dokáží vyvinout rychlost až 50 km/hod. Klokan rudý dokáže doskočit až 9m na jeden skok. Do výšky je to i více než dva metry.

Velryby – každý rok se pořádají plavby na pozorování velryb. Pokud máte to štěstí, zahlédnete je opravdu zblízka. My je tedy viděli z pobřeží jen dalekohledem. Je to hezký pozorovat gejzíry vody stříkající z moře. Tak třeba se nám příští rok poštěstí se přiblížit víc.

Modrá velryba může vážit 150 tun. Jejich srdce o velikosti menšího auta váží okolo 600kg.

Koala – přestože se koalám říká medvídek, ve skutečnosti se jedná o vačnatce. Koaly patří mezi nejlínější tvory – prospí až 20 hodin denně, aktivní jsou převážně v noci. Živí se především eukalyptovými listy, které jsou pro většinu zvířat jedovaté. Název koala pravděpodobně znamená ve starém australském domorodém jazyce “ten, co nepije”.

Žijí v korunách eukalyptů, kde je dostatečně teplo a sucho. Jeden strom obývá vždy jen jedna koala. Jen málokdy se vám poštěstí narazit na koalu ve volné přírodě. Koaly žijí na jihu a především ve východní Austrálii, tedy ve státech Nový Jižní Wales, Victoria a Queensland.

V některých WildPark vás nechají za poplatek (kolem $20-30) s koalou vyfotit, do ruky vám ji ale nedají. Srst má příjemně hebkou a na focení taky někdy nemá náladu, což naprosto chápu…

Tasmánský čert (ďábel medvědovitý) – připadá mi jako malý pes křížený s medvídkem. V Australian Reptile Park jsme měli možnost vidět krmení tasmánských čertů spolu s výkladem jednoho z chovatelů.

Má velmi ostré zoubky a pokud se rozzuří, dokáže se neskutečně bránit. Jeho uši jsou růžové, ale pokud se naštve, zrudnou. Takže když uvidíte červenou, utíkejte!

Děkuji za pozornost při hodině zoologie a budu se těšit příště 💜

Zdeňka Pospíšilová
Miluji hry a užívám si je. Mou vášní je organizovaní her pro děti a plánování oslav. Pomáhám druhým rychle a snadno udělat den veselejší a hravější. Můj příběh si můžete přečíst zde >>